NÁŠ PŘÍBĚH

Jmenuju se Radek Navrátil a budu vám vyprávět příběh. Než ale začnu, vězte, že jsem čtvrtou generací páleničářů naší vlastní pálenice. Moji synové Adam a David jsou tedy generace pátá. Když přijdete do pálenice dnes, nahlédnete přes letité dveře, které vás ochotně vpustí s dlouhým a příjemným vrznutím, a okamžitě vás okouzlí sladká vůně kvasu. A ten příběh, který vám řeknu, je z doby, kdy ty dveře byly úplně nové.

František Navrátil byl těch časů především zemědělec – takový ten pracovitý. Přes zimu práce nebylo, půda byla zmrzlá, dřevo dávno naštípané, ovoce sklizené a tak padesátiletý František přemýšlel, co s dlouhými zimními večery. Až mu to celé došlo.

V roce 1922 tak můj praděda František rozhodl se předložit Městské radě ve Zlíně list, kde žádá o povolení ku stavbě pálenice ve své zahradě při svém čísle 360, Stráně. Přiložil nákres a 20. října žádost k radě zanesl.

Pokud jste psali adresu tohoto webu ručně, máte náskok, protože víte, jak to dopadlo: Bylo mu vyhověno. Od té doby nebylo ani jedné zimy, kdy bysme nepálili. Naše rodina provozuje pěstitelskou pálenici už 100 roků.

František Navrátil a jeho syn Raimund zpracovávali své ovoce na kvas, ze kterého potom pálili slivovicu. A později začali pálit slivovicu i pro všechny ostatní zájemce. Odtud název, který se užívá dnes: „Pěstitelská pálenice.“

Pálilo se před válkou i během ní. Vše fungovalo až do roku 1948, tehdy nám byla naše pálenice znárodněna a byla přiřazena pod národní podnik Sloko Uherské Hradiště (Slovácké konzervárny a lihovary). Velké pozemky nám byly vykoupeny za směšných podmínek a hlavně proti naší vůli. Můj děda Raimund Navrátil s tímto nesouhlasil.

Všimněte si této dosti podstatné skutečnosti, o které bych se chtěl zmínit. Znárodněna nám byla „bez náhrady“. Tehdy to fungovalo tak, že jsme s otcem Rajmundem (3. generace) byli zaměstnáni v továrně n. p. Svit Gottwaldov a na sezónu, kdy jsme pálili, jsme se stali zaměstnanci Sloka – ve své vlastní pálenici. A po sezóně, která trvala od září do dubna, jsme se opět vrátili do továrny Svit.

Po revoluci v roce 1991 si můj otec Rajmund Navrátil zažádal o navrácení pálenice. A tady je ten rozdíl, když nám ji znárodnili. Jestli si vzpomínáte – „bez náhrady.“ Když naší rodině Sloko Uherské Hradiště – národní podnik „vracel“, museli jsme ji vykoupit. Za svoji vlastní pálenici, za kterou jsme předtím nedostali nic a byla nám zkrátka sebrána.

Zatímco v minulém režimu pěstitelské pálení fungovalo výborně, tak dnes je tomu jinak. Sezóna místo 6 ti měsíců trvá 2 až 3 měsíce. Není tolik vysazených stromů, sucho, mráz, ale především zájem nových pěstitelů nasadit strom, posbírat trnky, udělat dřevo (u nás se stále klasicky topí dřevem), pořídit nádoby a vůbec podstoupit celý proces pálení.

U nás v pálenici se držíme tradičních postupů, tak, jak naši pradědové a dědové. Slivovici vyrábíme dvojitou destilací. První surovinový kotel má objem 250l. Druhý tzv. rektifikační kotel je na 100l. Pomalou destilací, kdy 250l kvasu se pálí nejprve 1,5 hodiny v kotli surovinovém, se potom v menším rektifikačním přepaluje rovněž 1,5 hodiny. Touto pomalou a precizní destilací vzniká kvalitní slivovice. Pod oběma kotli se topí dřevem. Za kvalitu ručíme svým jménem už téměř 100 let a jsme na to patřičně hrdí. Známkou toho, že to děláme dobře je to, že se k nám pěstitelé vrací a to rovněž několik generací.

V zimě na přelomu let 2016 a 2017 pálíme a lahvujeme slivovicu, abyste ji mohli mít bez starostí s trnkama či kvasem. Zkušenosti pěti generací, ty nejlepší české a moravské trnky vypálené poctivou metodou na dřevě Vám tak předkládáme v nádherné lahvi, abyste mohli ochutnat kousek stoleté tradice.

Jedna může být Vaše!